Gan Zhu Wan Qun Feng 干卓萬群峰 (3 days, 43 km, ↕3750 m)

posted in: mountains | 1
Unforgettable mountains, we got many strong experiences with these mountains in pure nature in Taiwan. Very challenging ascents and descents are surprise for mountain hikers. Deep mysterious forest breaths its energy, deer wish you good night, pushing through a wet dense bamboo bushes, climbing on the rocky ridge, these and much more you can taste in these mountains.
English, Chinese (中文) and Czech (česká) versions of story and many pictures below.


Daily Itinerary (with approximate timing):

Day 1: 9.1K行車終點 140`→登山口 70`→ 環形營地 75`→獵寮營地 110`→ 十粒溪源營地 240`→乳形峰營地(紮營) 10.5h [We: 13km/7:30/+2000m/-500m]

Day 2: 乳形峰營地 140`→干卓萬山(3284) 180`→三來稜山(2407) 20`→ 牧山(3241) 130`→ 火山(萬東山西峰)(3258) back130` →三來稜山(紮營) 10h [We: 12.5km/7:15/+1000m/-750m]

Day 3: 三來稜山 220`→干卓萬山(3284) 100`→ 乳形峰營地 150`→十粒溪源營地
110`→獵寮營地 55`→ 環形營地 60`→登山口 110`→9.1K行車終點 13.5h [We: 16.5km/9:15/+750m/-2500m]

map: day 1, day 2, day 3 , all and another trips in Google maps
gps: day 1, day 2, day 3

ENG version:

We already visit some mountains (Sheipa, Nanhu, Qilai), but in comparison with 干卓萬群峰 Gàn zhuō wàn qún fēng look like highway in mountains. There are lot of very difficult ascents/descents where using of your arms is necessary. For example ascent 500+ m on 1.5 km in the forest between fallen trees, roots, rocks or bamboo. Or crossing the ridge where stones are unstable high above valley, etc.


Wow, We are first people in this mountain after month

For this mountains is necessary only mountain permit (much easier got this than permit from NP), which can be applied online on Police bureau website (link here) and before start visit local police station. The policeman told us that these mountains were not visited one month; wow we don’t know what to expect. We let car 9 km above 親愛 Qīn’ài village and continued walking in a forest road which was quite broken by landslides. The weather was little unstable because some typhoon crossed Taiwan few days before and we had to use rain covers for a while. After few hours the forest begun deeper and more mysterious and we saw the biggest trunk of tree ever, which is between two forest camps 獵寮營地 Liè liáo yíngdì (hunting camp) and 十粒溪源營地 Shí lì xī yuán yíngdì (ten source camp creek), where are streams with good water. 

Very steep and ascent in crazy terrain

Very steep ascent starts from this last forest camp (small creek with nice river), we climbed up and we used our arms very often, because many fallen trees, climbing in huge roots of trees or on rocks, also many tiny bamboo created path in the forest. This was very tough part and we were happy when we reach finally our camp for first night (cumulated elevation c. 2000 m, and 7.5 hours of net walking). The camp 乳形峰營地 Rǔ xíng fēng yíngdì is situated out of forest on nice glade at an altitude of 3000 masl. A small brown mountain lake (tarn, 水池) provided water for cooking some noodles with fish. Before using water I used my squeezing Sawyer mini filter, which worked good but it was clogged very quickly and filtration cost more pushing.

The night visitors

We went sleep really after sunset. I found good position for lying on the stoned pad and felt asleep, but shortly after some loudly pounding and loudly whistling (some bird?) woke me. I began to think where I put the fireworks for scare bear, because you can meet this animal, or it can visit you, in these mountains. Then I remembered that is necessary fight with black bear, because playing of dead man doesn’t help. I opened tent after few moments ready to do anything. Few pairs of deer eyes watch me, there was really big deer but I was very happy that it wasn’t beer. I called Eva out and we watch them for a while and tried take some pictures. We already known (first time in Qilai we didn’t know this) that deer likes taste of salty human urine. Eva didn’t sleep so well because no good stoned pad.


So wet, fucking bamboo

I woke up at 4 am, but then decided try sleep longer because outside was little raining and everything was in cloud. Before packing of our tent with freezing hands we cooked nice warm coffee and some mix of nuts with oak flakes. We started climb up to the peak 干卓萬山 Gàn zhuō wàn shān in 3284 masl. Unfortunately the path led in forest with tiny bamboo which kept lot of water. Every this water rest on our trousers and jackets and flow to our gumboots which was highly uncomfortable and we were cold. Simple rubber boots are best shoes for mountains in Taiwan from our experience, but next time we have to take also waterproof trouser as best combination. We were welcomed by sun on the top of hill and try enjoying it even with cups of water in our boots.


Little more climbing on the ridge

Before us was the most dangerous part of our trip (for my mind was more dangerous the wet bamboo), rocky ridge with many free stones (and nearly relaxed sphincter) with few difficult climbing places equipped with old ropes. Eva overcame this part without bigger problem and didn’t show that she actually scared lot, she already got some experiences. Finally we got second peak 牧山 Mùshān in 3241 masl and then crossroad of three mountain ridge 三來稜山 Sān lái léng shān where we will stay second night, but we just cooked some quick meal and dry our bodies before trip to last peak 萬東山西峰(火山).


Reach volcano and changing weather

We let our bigger bag in bush and went just with small bag with necessary equipment. Very nice pool 大水池 Dà shuǐ chí with relatively clean water is not so far from the camping place. I really enjoyed the walking on the easy ridge even there were parts with bamboo, but it was already dry. We finally reached the 萬東山西峰(火山) Wàn dōngshān xīfēng (huǒshān), which was probably really volcano (火山) for its shape and kind of stones. We made photo on the top and the weather changed immediately. The cloud brought little raining and I know that all the bamboo on the back way will be wet again, shit. It was quite cold and we walk back without good mood, fighting with wet bamboo is really terrible and takes your energy and motivation. Finally went back to the lake, took water, took out bag and built tent on the 三來稜山.


Where to go tomorrow, back or another difficult ridge?

Our mood and temperature were improved after eating of warm noodles with fish and staying in sleeping bag. My sleeping back was little wet (no enough cover my bag) and I was little cold in the night. Original plan was stay one more day up and climb to the first east peak of 卓社大山東峰 Zhuō shè dàshān dōngfēng, but we were thinking go all ridge to the main peak 卓社大山, but we didn’t have enough information about the condition of ridge there (from timing – one kilometre before peak costs five hours) and condition of descent from it. We finally decided go back in same way as we came next day. A group of deer wished us good night, no just ate our piss.


Very happy be again dry

We woke up at 4 am and start cook warm coffee and lot of flakes. It help me take again wet socks and gumshoes and pack our tent. We were on the top and sunrise welcomed day and we welcomed it. It was very nice morning; unfortunately we had to walk again in the wet bamboo and overcome all the rocky ridges back.
It was easier than we expected and after three hours (and many pouring of water from by boots) we came back to the camp of first night. I ordered rest and start dried our stuff (even tent and sleeping bags) and cook noodles as lunch even was only 9 am. It was really amazing, strong sunshine heated our cold bodies and dried nearly everything very quickly. We got lot of energy for very steep descent back to the camp 十粒溪源營地 Shí lì xī yuán yíngdì, we did it just during one and half hour. Maybe I begin old, but I start cook coffee 2in1 there and eat some pineapple cakes before next very long walking back.


Collect garbage in mysterious forest and monkey skull

We again went back to the deep amazing forest. Eva had noble idea collect garbage around the trail and in camps. We first collect some plastic bag which I just put to my bag, but later on we had very heavy bag of some plastic shits. It is really terrible how somebody let empties in camps or even everywhere around. We collect more than 7 kg of this no-biodegradable material. We heard screaming of monkey in the middle of this forest and then skull without skin on the trail. Poor little monkey, something had it as starter (bear or even some black puma can lives in these hills). We rather didn’t stay longer and didn’t risk that we can be main course of IT and continued in descent.


Long descent but we are back

We spent nearly ten hours of net walking (was 2500 m in descent) with collection of garbage. Nearly on the end of our journey we met two guy which were going hike same way as us and they even would like try to climb the ridge to 卓社大山 and then down 鞍部營地 Ānbù yíngdì (camp) and forest road 最後林道 Zuìhòu líndào, but they didn’t have more information about the trail condition as us, they only known that probably nobody visited this part for two years. They had really big bags with full equipment (even some chains and rope) and I and Eva looked like on Sunday afternoon trip, actually it was Sunday. We hope that guys will have good weather and everything will be smooth on their way. The rubber shoes are perfect for climbing, but my fingers little hurt during faster walking down. We returned happily back to our car, we collect more than 7 kilograms of garbage.

Respect of the mountains

The huge raining start after return to the house in Puli 埔里 Bùlǐ, we just hope that the two guys will have better weather or even will give up the difficult part to 卓社大山. We extend our comfort zone lot and got many experiences in this trip to the really pure nature in Taiwan. Anyway it is necessary come to these mountains with very big respect and we thank for these experiences and great moments.

[According to recent reports the two guys really have some accident, one of them felt in some difficult part (somewhere around 鞍部營地). We don’t know more, just rescuers have to go for them, probably to the 53rd km of the 最後林道 will upload here more when we will know.]

CH 中文:

8/1-8/3 干卓萬群峰:干卓萬山,牧山,火山,(卓社大山)(待續






8/3 鬧鐘一樣410分響起,今天我們兩個沒有多睡一會,因為我們知道今天的路程很長也很艱辛,天色還是暗的,我們早早起來把所有東西收拾好,慢慢地走回來,天氣也漸漸明亮,晴朗,沒有霧氣,走過一樣路線,崩塌的斷崖,沒有繩索的臨限,長箭竹也因為陽光,不再濕潤,然後又再經過四五百公尺直線爬升的攀爬路線,一切似乎不像第一次走過來時困難,害怕,我們也開始撿拾路上看到的垃圾,撿了兩大袋,應該超過七公斤的垃圾,但山上還是有好多垃圾,真的要請所有的人要愛護我們的環境,這麼美的山林,一定要守護。





CZE verze:

Po roce jsem naplánoval výpravu do vyšších hor na Taiwanu, nedaleko od Puli (středa Taiwanu) odkud pochází Eva. Po návratu opravdu můžu říct, že hory na Taiwanu mě asi budu překvapovat ještě hodně dlouho. Již jsme pár oblastí navštívili, ale v porovnání s tímto výletem, by se dali nazývat „dálnicí“ v horách. Hory jsou náročné na výstup, ale povětšinu času si vystačíte pouze s nohama a sem tam slézt nějaký skalnatý úsek, ale tyto hory vyžadovali zapojit i ruce (i hlavu) při výstupech a sestupech, pro představu překonat převýšení na 500+ m na 1,5 km.

Nebudu tady popisovat místopisně cestu, to najdete v anglicko-čínský verzi, ale spíše pocity a zážitky. Kupu fotek bez komentáře najdete pod textem (otevří jednu a prohlíže v plné velikosti). Tak kde začít… OK začnu otázkou, na kterou najdete odpověď v textu: „Co je horší než procházet v hustém bambusu?“.

 „Jak bude zítra?“ 

Pár dní před výletem škrtnul tajfun o Taiwan a počasí bylo stále trošku nestabilní a přinášelo mráčky do hor s nějakým deštíčkem. Ze zkušenosti již víme, že nejlepší pohorka je obyčejná holínka, která sice neposkytuje přemíru pohodlí, ale je vcelku stabilní a hlavně nepromoká, když už jdete nějakým bahnem či trávou a hlavně rychle schne zevnitř (kam se hrabe nějaký Vibram a Goretex ). Na policejní stanici (před vstupem do hor musíte mít povolení – do hor a někdy od NP) nám strejda v trenkách (jsme ho vzbudili v pět ráno), že v horách nikdo nebyl už měsíc, no super bůh ví, co nás čeká.

Pro stromy nevidět les, doslova

Výstup začal asi v 1500 m, kde jsme šli lesní cestou poničenou sesuvy půdy a počasí vystrkovalo trošku růžky a my nasazovali pláštěnky, no pěkné na úvod. Po pár hodinách les začal houstnout a stromy mohutnět. My se domníváme, že ta cesta sloužila původně Japoncům za dob okupace, kteří zde těžili dřevo (Japonci nekácejí své stromy). Nejsem žádné medium, i když mě pobyt v přírodě přináší potěšení, ale z tohoto lesa úplně vyzařovala energie. Nikdy jsem neviděl tak obrovské mohutné stromy, kterým kraloval jeden s opravdu mohutným kmenem (neměl oválný průřez, hodně zploštěný – více jak 6 m v tomto směru).

Doslova překážkový výstup

Výstupy začali být čím dále více strmější, ale nic co bychom nedávali s naší výbavou (v těchto horách potřebujete stan, není zde žádná chata, vařič apod., já měl asi 21 kg s 6L vody a Eva něco pod deset kg). Občas výstup byl zpestřen přelézáním spadlých stromů, překonávání štěrbiny nad vodopádem, bahnem nad kotníky (ha, cool mám ty gumáky), lezením v kořenech mohutných stromů, prodírání se drobným bambusem a ještě prodírání se jemným bambusem a po všech čtyřech v tunelu z jemného bambusu… (blízko, ale stále ne odpověď na otázku)
Konečně jsme se vydrápali po několika hodinách na první palouk (ne s trávou, ale pro změnu s drobným bambusem) a mráček ustoupil a ukázal nám konečně pár vrcholků. Dle plánu by mělo být dobré tábořiště nedaleko a taky že bylo. Nádherné místo (i kdyby bylo ošklivé tak se mi bude líbit, protože jsem toho už dnes měl plné holínky, nastoupili jsme asi 2000 metrů). Vyrušili jsme nějakého opičáka, který si udělal výlet do třech tisíců. Opodál užívám můj filtr na vodu a odbarvuju žlutou vodu, voda byla asi dosti špinavá a profiltrovat vodu bylo těžší a těžší. Nějaký dlabanec, pokoukání po hřebenech a jde se spát.

Druhý den začíná včera v noci

Druhý den ráno…, ale tento odstavec o něm není. Noc tmavá pro nás, ale ne pro mnohá zvířátka. Slyším nějaký dupot a pochvíli několik hlasitých hvizdů (asi nějaký pták), ale ten dupot… Přemýšlím, kam jsem uložil petardy na medvědy (jo další poměrně nezbytná výbava). V těchto horách můžete potkat černého medvěda, a jak jsem se dočetl, tak na toho neplatí hrát mrtvolu, ale prostě se poprat a zaplašit. Mojí hůl jsem měl u stanu, ale nepřipravil jsem žádný šutry pro případ, který naštěstí nenastal, protože dupot (i ten hvizd) dělali jeleni, kteří přišli sníst námi pochcanou trávu. Na minulé výpravě jsme to nevěděli, že vysoká tady si libuje na slané moči lidí, a měli jsme jelena za přízrak. Vylézám ze stanu a několik páru světel mě pozoruje (zvířata údajně nevnímají světlo červené barvy), pak jsem se je pokusil i vyfotit. Zalézáme do stanu a spánek pomalu přichází, u Evy pomaleji, protože jí prý nevyhovovala masážní matrace.

Víš jaké to je prodírat se vlhkým bambusem, já už to vím

Ráno vstávám ve čtyři, ale pak spánek prodlužuji, protože venku mrak a trochu prší. Kávička a vločky s kupou ořechu nás naplní před nemilým – úkolem bourání mokrého stanu. Ruce trošku brní, ale nic co by nespravilo ranní sluníčko. Ale na to jsme se mohli těšit až po výstupu na vrchol 干卓萬山ve výšce 3284 m.n.m. Symbol 干 (Gàn) znamená suchý, ale výstup na něj opravdu suchý nebyl. A zde se blíží odpověď na otázku co je horší než hustý bambus – prodírali jsme se drobným bambusem, který na sobě držel neuvěřitelné množství vody. Veškerá voda (i když jsem se snažil jí sklepávat klackem) přešla na nás a stékala do gumáků. Takových míst s bambusem bylo mezi hřebeny několik a vždy nás zcela hydratovaly (ten bambus občas vytvoří něco jako zip, který je těžký protlačit). Naštěstí bylo i trochu sluníčka, které ale bohužel nezměnilo nic na faktu, že mám v každé holínce hrnek vody.

Kameny se uvolňují, ale svěrač stále drží

No nevadí, pocit mokrosti přechází do postranní, když se přibližujeme k otevřenému skalnatému hřebenu. Zde na řadu přicházejí zase ruce a odvaha. Pamatuju první hory s Evou, která v té době byla vystrašená z lehčích úseků, ale teď již ví, že obavy jsou sice na místě, ale ničemu nepomůžou. Překonáváme pár úseků na srázu ze suti, které jsou střídmě vybavený popruhy. Pár uvolněných kamenů, méně uvolněných svěračů, dobýváme další vrchol牧山 3241 m. Už víte jak vypadá čínský symbol pro horu? Ano ta vidlička 山 (Shān), jak prosté.

Odskok na vulkán

Na mýtince, kde je křižovatka na další dva hřebeny a my tu budeme trávit i další noc, sušíme těla a trochu vaříme. Nechávám batoh v kleči opodál (zakrytý pláštěnkou) a vydáváme nalehko na další vrcholy se stejnou cestou zpět. Opodál je relativně čisté pleso kde nabereme později vodu. Cestu mezi vrcholky si opravdu užívám, protože i když tam je bambus tak je již suchý. Cílem je 萬東山西峰 (火山), který vystoupil do výšky 3258 m.
Nevím, zda ta hora se dostala název jen podle tvaru či to byla opravdu sopka, ale ty kameny kolem vypadaly sopečně. Zde další lekce čínštiny火山, kde 火 (Huǒ) je symbol pro oheň, ta podoba. Huǒ-Shān = vulcano. A například火车 (Huǒchē) je spojení pro vlak, mašinku. Děláme vrcholové foto a počasí se mění rychlostí uzávěrky, přináší mrak s lehkým deštěm a zakrývá slunící svítíčko. Problémy by se měly řešit, až na ně přijde, ale již jsem věděl, že budu bojovat s mokrým bambusem, který byl předtím tak krásně suchý… Já bojuju s bambusem a Eva mě tiše následuje, chlad a vlhkost se po dvou hodinkách dostala docela hluboko a náladu nám zlepšili až horké nudle ve stanu.

A co teda zítra, zpět stejnou cestou nebo druhým hřebenem?

Ale to jsme ještě museli nabrat vodu, postavit stan (a zasadit syna nebo jak to v tom pořekadlu je). Můj spacák byl trochu navlhlý, někdo nezakryl batoh pořádně, a v noci to bylo znát na teplotním komfortu. Na válečné poradě probíráme co zítra, originální plán je vyjít na jeden vrchol a spát znovu na stejném místě a další den dolů stejnou cestou, což se nám moc nechtělo, Evě pro to lezení, mě pro ten zkur…. bambus.

Další možnost je jít druhým hřebenem a pak se dostat na lesní cestu po který je to jen 40 km do další vesnice, tak někoho poprosit ať nás vezme zpět k našemu autu. Bohužel jsme neměli více informací o tom hřebenu a také o té lesní cestě, já jsem si jen pamatoval, že tam byl nějaký sesuv půdu, který může zmařit vše. Mám plán s časovými údaji a závěrečný úsek toho hřebenu by měl trvat 320 minut s batohem, cože vždyť to je jen asi kilometr, to bude nějaký moribundus pane doktore (Nencyklopedie: Moribundus – Nemoc se vyznačuje nechutenstvím k práci a nadměrnou potřebou jíst a být obsluhován. A obrázek Paroubka 🙂 ). Dělám rozhodnutí jít zítra zpět stejnou cestou (za jeden den), kterou jsme přišli a vynechat ten jeden vrchol. Vylézáme ze stanu na západ slunce a nějaký to močení kolem – dobrou noc nám dává skupina jelenů.

Tak jdeme zpátky, zase ten bambus

Vstaváčku ve čtyři, kafíčko a hrnec výtečných vloček nám trochu pomůžou před bouráním stanu. Ranní sluníčko se do nás opírá a zdá se, že počasí bude dopoledne pěkné (v noci byla trochu zima a šly vidět hvězdy, což je nejlepší ukazatel pro dobré počasí), ale to nic nezmění na faktu, že ten bambus tam pořád je a že bude klást odpor při sestupu. S holínkami s hrnkem vody překonáváme ten kamenitý hřeben, který je asi nejvíce technický z celého úseku, Eva překonává, napovrch bez problémů. Bambus, lezení, bambus, jelen, suť, bambus, bambus a konečně se po třech hodinách dostáváme na palouk, kde jsme spali první noc.

Oběd v devět ráno a sušení

Vyhlašuju pauzu, a i když je něco před devátou, tak uvařit nějaké nudle s rybí konzervou a cibulí – oslava že ten nejhorší bambus je za námi. Slunce je tak vydatné že rozbaluji spacáky, stan a oblečení a vše sušíme. Gumáky jsou suché téměř hned a já už se těším, až si vezmu suché ponožky, ano – ráno jsem si rovnou navlíkal mokré ponožky. Nálada je na vysokém stupni. Batoh mám vcelku lehký (něco se ujedlo a zdroj vody bude níže) pro sestup, který nás čeká. Spadlé stromy, zlézání po mohutných kořenech, trošku bambusu na sestupu do údolí s potokem. Dolů to je rychlé, ale o to i náročnější, asi stárnu a nařizuju pauzu na uvaření kávy 2in1 a sníst nějakou sušenku (žádné tatranky, ale ananasový dortíky).

Opičí lebka a sběr odpadků

Teď už jen trochu nahoru a pak šupotem dolů skrz famózní les, no ještě to bude štreka. Každopádně si opravdu užíváme znovu ten famózní les, Eva dokonce měla vznešený nápad sbírat odpadky, které tam někteří zanechali. Nejdřív to byl jeden pytel, který se mně vešel do batohu, ale později nám přetékala obrovská igelitka. Po cestě slyšíme vřískat opice a zanedlouho ležela lebka bez kůže na pěšině. Chudák opička, asi nějaký medvěd či jiná šelma (ještě jsem neviděl, ale i něco jako černá puma by se tu mohla vyskytovat), si dala zákusek. Raději se nezdržujeme, abychom se nestali hlavním chodem, a pokračujeme v sestupu.


Za jeden den dolů, a to bolelo

Dolů (celkem 2500 m) nám to trvalo téměř deset hodin čisté chůze (se sběrem odpadků). Téměř na našem konci potkávám dva chlapíky, kteří se chystají na stejnou trasu a dokonce chtějí zdolat ten hřeben, ale nemají více informací než my, jediná informace je že tam nikdo dva roky nešel. Chlapi měli opravdu hodně naloženo, dokonce i nějaké lano, apod. To my jsme s naší výbavou vypadali jak na nedělním výletě, vlastně neděle byla. Na holínky nedáme, ale na rychlejší chůzi z kopce je to trochu zdát na prstech. Šťastně docházíme k našemu autu a to jsme cestou nasbírali tak osm kilo odpadků.

Opravdu s respektem

Doufáme, že ty dva budou mít dobré počasí a vše v pohodě. Dorážíme domů do Půlí a pochvíli na mě přichází stolice (docela dobrá vlastnost – tělo mělo horský režim a nechávalo si to na doma) a stejně rychle přišel i průtrž deště. Tak snad si to ti dva v nejhorším případě rozmyslí s tím těžkým úsekem (dle nedetailní informace měli ty dva bohužel nějakou nehodu a museli pro ně jít, ještě doplním). Každopádně pro nás to byl velice silný zážitek a trochu jsme posunuli hranici komfortní zóny. Získali nějaké zkušenosti s těmito horami (mimo jiné si musíme pořídit nepromokavé kalhoty v případě bambusu), ale vždy musíme přistupovat s velkým respektem. Děkujeme.

Many pictures (just click for slideshow):

all direction. gps of all can be found in section In Google maps



Day 1

Day 2

Day 3

sketch of these mountains
original plan
time plan in this area

One Response

  1. Anonymous
    | Reply

    It was awesome trip, cant wait for next one. 🙂

Leave a Reply